Autor
Mé jméno je Michal Seidl a narodil jsem se roku 1990 v Městci Králové. Nicméně drtivou většinu svého života jsem kralupákem. A právě v Kralupech nad Vltavou jsem poprvé přičichl k fotografii. Bylo tomu, když jsem byl ještě malý kluk a s obyčejným plastovým kinofilmovým fotoaparátem mých rodičů jsem běhal na místní nádraží fotografovat a obdivovat lokomotivy. Postupem času jsem za nimi začal jezdit napříč naší republikou. Tuším, že v 9. třídě základní školy jsem byl obdarován svým první digitálním fotoaparátem značky Olympus a k mým 18. narozeninám jsem dostal digitální zrcadlovku Canon 400D. V té době jsem začal krom železnice tu a tam s krajinářskou tvorbou. Mým hlavním cílem byly kopce Českého středohoří, do nějž se doposud vracím ze všech míst nejraději.
Po vystudování dopravní průmyslovky jsem nastoupil na dráhu jako signalista a posléze jsem se stal výpravčím. Můj největší koníček se stal rázem mou obživou a zájem o železnici ve volném čase pomalu upadal. Po dvacítce jsem začal objevovat kouzlo starých, zašlých míst. Ve 23 letech už jsem se téměř o nic jiného nezajímal. Tzv. urbex mě totálně pohltil a spoustu času i peněz mu věnuji dodnes.
Začalo to zase v Českém středohoří, kde jsem narazil na první opuštěné kostely. Využil jsem své zkušenosti z focení krajiny a stísněné interiéry malých domků, ale i obří haly chátrajících továren jsem zachytával panoramaticky. Diváka to tak dokázalo lépe přenést do objektu a nacítit jeho ojedinělou atmosféru. Bylo to ovšem dosti pracné a výsledky ne vždy uspokojivé, takže koupě prvního širokoúhlého objektivu na sebe nenechala dlouho čekat. S urbexem přišly i první fotografické výstavy. Zúčastnil jsem se několika exhibicí pořádaných společně s dalšími urbexery a také několika samostatných vernisáží. Ta poslední proběhla v Minigalerii v Odolene Vodě v březnu roku 2020.
Díky tomuto nevšednímu koníčku jsem procestoval kus Evropy. Samozřejmě ne sám, ale s partou kamarádů, se kterou jsme si říkali Urbex Team Kralupy a s níž jsme také založili stejnojmennou stránku na Facebooku. Od té doby uplynula spousta času a přesto, že naše stránka stále funguje, cesty každého z nás se rozešly jinými směry…
Posledních pár let objíždím opuštěná místa zejména se svou přítelkyní a právě s ní jsem se konečně podíval také za hranice Evropy. Mé první mimoevropské úlovky přišly v roce 2019 z Gruzie a věřím, že nebudou poslední.
Doufám, že se Vám mé webové stránky líbí a budete se na ně rádi vracet. Můžete mi zde zanechat vzkaz prostřednictvím komentáře či formou e-mailu. V případě zájmu o tisk některé z mých fotografií mě neváhejte oslovit.
