Kostel se školou

Byl krásný jarní den, všechno kvetlo a sluníčko hřálo, prostě ideální čas na výlet. A tak jsem se sebral a jel jsem prozkoumat pár míst k našim německým sousedům, která mi už delší dobu strašila v mapě. Byl to velice úspěšný den, podařilo se mi dostat se všude, kam jsem si přál. V tomto příspěvku bych vám rád ukázal jedno z těch povedených míst – kostel se školou v jednom.

Podle navigace už se blížím ke svému aktuálnímu cíli – ke kostelu. K nějakému zpustlému domu opravdu přijíždím, ale moc se mi to jako kostel nezdá. Vypadá to jako obyčejný barák, jen jeho vysoká okna mi dávají naději, že jsem tu opravdu správně. Ta táhlá okna jsou ale až od prvního patra výš. Celé mi to přijde zvláštní, ale to nemění nic na tom, že to chci prozkoumat i zevnitř. Před tím divným domem jsou na kovové konstrukci zavěšeny dva zvony, ale nikde nevidím žádnou věž. To je záhad najednou…

V chroští z boku budovy nacházím okno dokořán, teď už nic nebrání tomu, abych konečně zjistil, jak se věci mají. Ocitám se v domě, který ale vypadá zcela obyčejně. A taky prázdně. Nadějí je mi dřevěné schodiště po němž stoupám, abych zjistil, že zdejší modlitebna je umístěna v prvním patře. To jsem ještě nikde neviděl, vypadá to hodně zajímavě. Až později se dozvídám, že přízemí sloužilo jako škola. No a dokonce to v minulosti mělo i věž, kterou ale zbourali.

Je to jako nebe a dudy. Zvenčí nic zajímavého, zevnitř peckové. Takový interiér bych tu vůbec nečekal. Představoval jsem si regulérní kostel a on je to jen větší barák. Jsem ale nesmírně nadšený, je to tu nádherné. Dřevěné, jednoduché, barevně sladěné, přesně tak, jak to mám rád. Další schody mě přivádějí na dřevěný ochoz, k varhanům a taky do kazatelny, která je v místě, kde obvykle bývá hlavní oltář. Toto je ale evangelický kostel a pak, všechno tu mají tak trochu jinak. 😀

Při odchodu si všimnu ještě nějakých větších zarostlých budov opodál. Nedá mi to a jdu se mrknout, co jsou zač. Je to celý komplex budov, snad nějaká léčebna nebo tak něco. Do některých z nich nakouknu, ve vstupu mi nic nebrání, všechny jsou ale naprosto prázdné. Přesto tu cítím takovou zvláštní energii, ve které mi není úplně dobře. Nejdřív to připisuji rozlehlosti a zpustlosti celého místa a strachu z přítomnosti jiných lidí. Pak se ale dozvím, že jde o bývalé nápravné zařízení pro nepřizpůsobivé děti, které tu byly velice nepřiměřeně trestány za své nevhodné chování…