Villa Carpeneto

Na konci léta roku 2017 jsme měli na seznamu naplánovaných míst i tuto megalomanskou vilu. K naší smůle byla pečlivě zabedněná, takže jsme se pokorně odebrali zpět k autu a pokračovali v cestě po severní Itálii. Nedalo nám to, tohle místo jsme prostě chtěli vidět nejen zvenčí. Takže jsme následující rok v květnu podnikli další výpad do země urbexu zaslíbené, abychom zjistili, jestli se na stavu vily Carpeneto něco nezměnilo. A ejhle, změnilo!

Do obřího domu, který připomíná spíš zámek, najednou vede hned několik cest. Vždy si říkám, když už má někdo potřebu vytvořit vstup, proč se nespokojí jen s jedním. Ani vstup na pozemek není žádným oříškem, ale zahradu evidentně čas od času někdo poseká. Dokonce je v ní odstavená zemědělská technika pro práci na rozlehlých polích, jež vilu obklopují dokola kolem.

Je cítit, že vznik vily sahá daleko do historie, ale že byla postavena už v 18. století, to zjišťuji teprve teď z dostupných informací na internetu. Není tak divu, že jde o památkově chráněnou stavbu. Navzdory tomu je neobydlená již od roku 1959. Do té doby se v ní vystřídala spousta rodin vyšších společenských vrstev. V tak ohromném domě žádní chudáčci ani žít nemohli. Naštěstí v Itálii nebyli u moci komunisté, kteří by takové místo majitelům sebrali a nějaké ty chudáčky, třeba duševně nemocné, by v něm přeci jen ubytovali, tak jako to dělali nejen u nás. Ještě před tím by celou stavbu zprznili architektonicky, aby náhodou nepřipomínala dřívější slávu jejích zakladatelů. Jak by vypadalo například ladně zahnuté schodiště si nechci ani představovat. Naštěstí si vila svou honosnost zachovala dodnes, byť zeje prázdnotou. V minulosti tady muselo žít opravdu mnoho lidí pohromadě, celá rodina napříč několika generacemi. To si dnes neumíme ani představit. Neumím si představit ani jaké to bylo, jak se zde žilo, jak to uvnitř vypadalo, jaké ceremonie se tu odehrávaly. Prý byla vila napěchovaná historickým nábytkem a spoustou uměleckých předmětů. To vše bylo pravděpodobně rozprodáno ještě, než došlo k jejímu opuštění…
Člověk by si řekl, že zde tedy není již co odnést, ale opak je pravdou. Taková podlahová krytina se asi také cenní, takže ve velikém malovaném sále někdo vytrhal celou prkennou podlahu a několik menších místností bylo zbaveno dlaždic… a to i přes to, že hned vedle je dům, kde psi štěkají při sebemenším hluku. To jsme si sami vyzkoušeli, když jsme fotili rodinnou kapli, z níž vedou jedny dveře přímo do zahrady s pejsky, kteří nás přes veškeré naše snahy neprozradit se stejně vyčmuchali…