Mold Farm
Dnes vás zavedu do jednoho podivného farmářského stavení na severu Německa…
Záhadou pro mě je už to, kdo a jak toto místo objevil. Stavba je to sice veliká a široko daleko se rozprostírá jen nekonečná rovina, avšak žádná veřejná cesta, ze které by byla vidět, okolo nevede. Ta nejbližší je poměrně daleko a z té se k zpustlému domu také vydáváme. Jdeme lesem, prodíráme se křovím, kolem nás jsou bažiny plné komárů. Narážíme na hrázděný dům, je nám ale trochu divné, že jsme u něj tak rychle. Po chvíli zjišťujeme, že jde o jiný, obydlený barák. Nenápadně mizíme z jeho dohledu, lidem zde žijícím by mohlo být hned jasné, co zde pohledáváme, kdyby nás zahlédli. Trochu bloudíme, ale nakonec mezi stromy nacházíme další, tentokrát už tu správnou, hrázděnou stavbu. Je pekelně zarostlá, kopřivy máme snad po ramena a z našich oděvů shazujeme jedno klíště za druhým. Říkám si, že tohle mohl ten někdo objevit snad jen z letadla. Dům obcházíme několikrát kolem dokola, jenže žádný vstup nenacházíme. Jsme zklamaní, ale i takový urbex může být.
Další rok to zkoušíme znovu, bohužel opět neúspěšně. Nedá nám to a přes to, že se tohle místo nachází pořádnou porci kilometrů od našich domovů, vracíme se sem do třetice všeho dobrého. Trpělivost růže přináší, někdo tu vysadil menší okénko, kterým se konečně můžeme podívat do nitra království plísně.
Je to tu zvláštní, nikdy jsem v podobně vypadajícím interiéru nebyl. Na první pohled to působí příjemně, spousta dřeva, květin (sice už uschlých) a jiných zajímavých předmětů. Jenže po bližším zkoumání na mě tyhle prostory působí spíš chladným a temným dojmem i na vzdory paprskům ranního slunce ohřívajícím místnost po místnosti.
Posezení v kožených sedačkách na mě útulně také nepůsobí, ani při představě roztopeného krbu. Možná i proto, že za dveřmi, nad kterými je napsán jakýsi náboženský citát, se octnete přímo v hospodářské části domu, která se jeví také dost strašidelně. Mimo chlívků, kurníků či stáje se tu schovává spousta zemědělského náčiní nebo malého náklaďáčku a terénního vozu. Vypadají poměrně zachovale, ale nehybně tady stojí pravděpodobně už dost dlouho. Za dalšími dveřmi je místnost, která podle mého sloužila jako kancelář. Její zdi zdobí zvlhlé fotografie této usedlosti a pozemků, které k ní patří. Dost navlhlý je i nábytek z pozdějších let. Plastová květina v koutě se na mě marně snaží udělat dobrý dojem…
Po pár schůdkách z této haly s krbem se dostáváme na dlouhou chodbu, kde na věšáku stále visí kabáty čekajíc na pana farmáře. Odtud konečně vcházíme do nejzajímavější části domu. Obývací pokoj s křesílky a klavírem propojený širokými dveřmi s pracovnou. Máme pocit, jako bychom vstoupili do úplně jiného baráku. Tady se mi to líbí o poznání více, avšak chmurné pocity neodchází. Nejspíš ale i z důvodu nízké hladiny světla. Jak je dům zvenčí zarostlý, prochází ho sem opravdu jen minimum. Vnitřek je pěkně zapařený a nejspíš i díky plastovým oknům vše pokrývá bílá plíseň. Na černém křídle je vidět nejvíce. Kožený rámeček fotografie dětí na pracovním stole se také pěkně oblékl do bílého hávu…
O patro výš je to zase úplně jiné, o dost zachovalejší a další mrtvé (rozuměj umělé) rostliny, které na místě, jako je farma na venkově, působí prostě divně. Moderní vybavení včetně nové kuchyňky nám motají hlavy. Bydlel tady snad někdo ještě nedávno, zatímco zbytek domu chátral? Docela to tak vypadá…
