Pomerančový kostel
Jednoho krásného letního dne se se svou milou vydávám na výlet do českého pohraničí za objevováním dalších chátrajících skvostů. Den je to pro nás vcelku úspěšný, daří se nám proniknout do tří objektů ze čtyř. Tím posledním je kostel, který nám udělal největší radost ze všech…
Je pozdní odpoledne, sluníčko příjemně hřeje a my přijíždíme do malé vísky v bývalých Sudetech. Jen pár baráků, zámek a kostel. Nic víc tu není, ale nám to stačí. Ten kostel mám v mapě uložený už pěkně dlouho. Měl jsem podivné tušení, že v něm nemůže být již nic zajímavého k focení a tak jsem ho při svých průzkumech pokaždé vynechával. Přišla na něj řada až nyní. Přikládám oko ke klíčové dírce masivních kostelních dveří. Úzký pohled do chrámové lodi mi říká, jak moc jsem se mýlil. „Musíme se dostat dovnitř!“, říkám Janičce. O chvíli později oba stojíme pod žlutooranžovým stropem s několika pořádnými dírami. Kousky z něj se povalují po kamenné dlažbě kostela a mezi lavicemi. Jedna z děr je zvláštním způsobem vyspravena. Před hlavním oltářem, v němž kupodivu zůstal i jeho obraz, se povaluje několik trámků připravených na opravu krovu. Očividně tu leží už delší dobu, snad pomůžou dřív, než bude pozdě. Za kněžištěm se nachází sakristie, v níž se kněží připravovali na bohoslužby. Od té poslední utekla velká spousta času. Skříně jsou vyklizené, žádné hábity a jiné propriety zde bohužel nenacházíme.
Když jednomu konci svatyně vévodí výsostný oltář, tak druhému varhany. Kostelní nástroj je zde nebývale zachován a z jeho píšťal se nám dokonce daří vyloudit pár tónů. Ten zvuk varhan miluji a vždy mám radost, když jej mohu znovu uslyšet. Zavíráme kryt černobílých kláves a jdeme zpátky dolů. U hlavice jednoho ze schodišť je připevněná dřevěná skříňka a na ní jakýsi zašlý nápis v Němčině. Na vrchním víku je otvor pro peníze. Až doma se snažím při prohlížení fotek přelouskat německá slova. „Erbarmung für die Leidenden. Amen“. Náš objev posílám svému třídnímu učiteli ze základky s prosbou o radu. Je němčinář, a tak by mi mohl pomoci s překladem. To se také děje, takže teď už vím, že nápis znamená „Smilování pro trpící. Amen“. Do kasičky tedy věřící vhazovali peněžní dary určené chudým a nemocným lidem. Tedy, budeme doufat, že nesměřovaly do kapes někomu jinému. I když to už je stejně jedno, protože zdi a střechu kostela teď trápí něco úplně jiného…
