Kaple Nanebevstoupení Krista
Od začátku, co se urbexu věnuji, patří kostely k mým nejoblíbenějším místům. Proč tomu tak je? Možná kvůli jedinečné energii, která je v každém z nich cítit. Možná i proto, že jsou mnohdy opuštěné desítky let a já coby staromilec si uvnitř přijdu na své. Nebo, že bych byl v minulých životech třeba knězem? Kdo ví…
Už jsou to minimálně tři roky od mého seznámení s přítelkyní Janou a zároveň také tři roky od návštěvy tohoto chátrajícího kostela. To právě v něm jsem Janičku zasvětil do mé největší záliby. Naštěstí ji učaroval a od té doby se mnou absolvuje většinu mých dobrodružných výprav.
Omšelý kostel se tyčí nad vesnicí jako připomínka, že tady jednou žili nějací věřící. Ti mluvili povětšinou Německy. Jako obvykle, nacházíme se opět v prostoru bývalých Sudet, ve vesnici, která po válce ztichla stejně jako spousty dalších obcí v pohraničí. Že to zde dříve žilo, dokazuje také poměrně veliká budova školy v blízkosti kostela, která na tom není o moc lépe, než zchátralý kostel. Ale na rozdíl od něj v ní nezbylo nic, kromě jednoho torza klavíru. Samotný kostel není příliš starý. Je mu něco přes sto let, a to v porovnání s jinými kostely v pohraničí není moc. Možná i proto nenese statut kulturní památky, takže jeho osud je nejistý. Místní docházeli do kostela do sousední vsi, což začal být problém na konci 19. století s velkým přílivem nových obyvatel. Hádám, že ti se do obce stěhovali kvůli práci v nedalekém dolu. Vznikl tedy spolek, který uspořádal veřejnou sbírku z níž následně financoval stavbu a vybavení nového svatostánku. Položení základního kamene a vysvěcení kostela od sebe dělilo pět let.
Po odsunu Němců ze Sudet se stavba stala bezúdržbovou, což se na jejím stavu podepsalo nejvíce. Údajně přestala být také využívána k modlitbám, ale nápis v Češtině „Ó, Pane, vyslyš modlitbu mou.“, který můžeme vidět na klenutém oblouku dělící loď od kněžiště napovídá, že tomu mohlo být jinak. Pro využívání česky mluvícím obyvatelstvem hovoří i gramofonové desky, které jsme našli ve věži kostela, odkud se pravděpodobně pouštěla hudba amplionem na celou vesnici, jak tomu bylo za komunismu zvykem. Některé desky byly nadepsané ještě v Němčině, některé však v Češtině. Byly mezi nimi i vánoční koledy. Záznamové zařízení zde také zůstalo v netknutém stavu.
V 90. letech byl kostel vykraden. Zmizely dřevěné sochy zdobící hlavní oltář, obraz vyobrazující Nanebevstoupení Krista, Křížová cesta. Díky tomu byl zazděn boční vchod do kaple, což je dobře patrné dodnes. Ostatní cenné předměty byly převezeny do depozitáře a uvnitř zbyly „jen“ lavice, torza oltářů a varhany. Přesto se před několika lety do kostela vloupali dva zloději ze zahraničí přímo za bílého dne. Odnést si chtěli oltář, zpovědnici a skleněný lustr. Jenže byli zadrženi místními a následně policií. Rozebraný nábytek byl vrácen zpět do kaple, lustr byl položen do kněžiště a takhle tam leží dodnes.
Krásné, ale velice smutné místo. Jsme moc vděční, že jsme jej mohli vidět zevnitř, jelikož to se málokomu poštěstí.
