Maurská synagoga
Dnes se podíváme do jedné krásně zdobené budovy, jenž má na svědomí hned dvě prvenství. Tou budovou je bývalá synagoga. Druh místa, které jsem dosud v opuštěném světě na vlastní oči neviděl. A pak je to také první zapomenuté místo, které jsem s přítelkyní během loňských toulek Rumunskem navštívil. Tato turisty oblíbená země nás překvapivě za srdce nevzala, ale zdejší ruiny se nám tuze líbily. Aspoň něco…
Lehce rozladění z první ochutnávky zdejšího nočního života odcházíme z městského centra do našeho dnešního ubytka. Těšili jsme se na úplně jinou atmosféru, než s jakou nás tohle město přivítalo. Město, které samozřejmě nemohu prozradit (vy víte proč), ale moc rád bych. I když, možná je dobře, že nemůžu, jelikož co se nelíbí nám, se může jiným zdát senzační a já bych vás svým hodnocením třeba úplně zbytečně odradil. Pak je tu také možnost, že jsme jen nezabloudili do těch správných čtvrtí, kde už bychom našli to pro nás příjemné. V každém případě na internetu se dočtete jen to, jak je to tu všechno úchvatné a dechberoucí. Pro někoho to tak možná opravdu je a jen my jsme tady ti vadní. Se stejným problémem se ale nakonec setkáváme po celou dobu putování touto zvláštní zemí.
No nic, to jsem trochu odbočil. Vracíme se nočními ulicemi a cestou máme synagogu, jíž bychom si rádi zítra vyfotili, zevnitř samozřejmě. Jdeme se tedy podívat, jestli je tady vůbec nějaký potenciální vstup. Přesto, že je stavba v centru města, na chodníku kolem ní již vyrostl živý plot, jež schovává její výstavní vzhled před zraky kolemjdoucích. Ta zarostlost bude možná i účelná, přeci jen to musí být pro radní ostuda, nechat chátrat údajně jednu z nejimpozantnějších budov ve městě. Ta byla postavena na konci 19. století a definitivně opuštěna v roce 1985. O 24 let později sešlou modlitebnu přebírá Národní divadlo, aby z ní vytvořilo nový divadelní sál. Když se ani po dalších devíti letech se synagogou nic neděje, přebírá kormidlo město. Ale jak vidíme, stav stále nezměněn. V poklidné boční ulici kontrolujeme beznadějně zavřený hlavní vchod. Ze dvou stran jsou k synagoze přilepené domy, zbývá očíhnout poslední možnou stranu se zarostlým chodníkem. V jednom z křoví je o zeď opřena pneumatika a nad ní je zamřížované okno. Železné tyčky už za ta léta někdo roztáhl, přesto to nevypadá, že bychom tím malým otvorem pár metrů nad zemí byli schopni prolézt. To ovšem zkusíme až zítra, teď už je čas jít spát.
Dopoledne opouštíme ubytko a přesouváme se k bývalé synagoze. Místo k zaparkování nacházíme přímo tam, kde budeme zkoušet vlézt dovnitř. To se hodí, jelikož klid už je tatam a auta v ulici se stejně jako všudypřítomní lidé střídají ostošest. Stačí vlastně vystoupit z vozu a v tu ránu jsme v úkrytu pod větvemi. Přesto potřebujeme, aby nebyli v blízkosti žádní lidé, jen šplh k okenní mříži bude možná trochu hlučný. Škvíra v ní se nám za světla nezdá najednou zas tak úzká. Teď už jsem si jistý, že to dáme.
Zpoza křoví pozorujeme dění na ulici. Lidí se trousí dost, ale občas jsou i chvíle, kdy je úplné mrtvo. Situaci trochu komplikuje otevřené okno v protějším domě a v něm často vykukující paní. Neví o nás, ale mohla by uslyšet, jak se drápeme dovnitř. Projíždějící auta ale rozbíjí jinak hrobové ticho a nám se tedy nakonec celkem hravě daří dostat kam potřebujeme. Ocitáme se na schodišti vedoucím na balkon pro ženy. neváháme a jdeme ihned tam. Temno, klid a holubi. Mé první dojmy při pohledu na interiér synagogy. Sice vystěhovaná, vykradená a poničená, avšak stále půvabná. Jedinečné dekorativní prvky jí dělají výjimečnou. Alespoň v mých očích to tak je, vzhledem k tomu, že něco takového vidí poprvé v životě. Z ulic, ale i ze zahrad okolních domů přímo sousedících se starou synagogou je slyšet neustávající mumraj. Avšak stačilo překonat jen jedno okno a člověk se rázem ocitl ve zcela jiném světě. Odtud už se veškerý lidský život dávno vytratil. Jen těžko se mi představuje, co všechno se tu odehrávalo, než se tak stalo. Ale na mysl mi nejde ani představa o tom, jak se sem má zase vrátit. Jisté asi je, že tohle místo už k původním účelům sloužit nikdy nebude. Přesto by si větší péči zasloužilo.
