Papierfabrik Cyklonkessel
Dosud jednu z nejhezčích elektráren jsem mohl vidět v roce 2016 v německém Schwarzwaldu, kdy šlo o naší první zastávku cestou do Francie. Zastávka to byla dlouhá a výživná, po dlouhé noční jízdě zasloužená. Tehdy to byl jeden z mých největších snů, co se opuštěných lokalit týče. Vzpomínám si, jak dlouho jsem ji hledal a jak velikou radost jsem měl, když se mi to konečně podařilo. Dnes to zvládne každý za pár vteřin, což je smutné.
Že má snadná lokalizace neblahý dopad na stav takového místa, si všimnete na mých snímcích ihned. Spousta stupidních malůvek se nachází na zdech, na zrezlých technologiích i na podlaze. Nejsou nic neříkající. Naopak, leccos vypovídají o jejich autorech. Na druhou stranu přírodní vlivy se na kondici budov a zařízení v nich podepisují daleko hůř. Jenže toto vnímám jako něco přirozeného. Něco, co se prostě má dít. I když pohled na zakonzervované a naleštěné turbíny zpřístupněné veřejnosti by asi potěšil víc. Myslím, že ty sto let staré mašiny by si to i zasloužily. Větší péči než žádnou, suché prostředí, obdivující návštěvníky a hlavně úctu za toliko odvedené práce. Ale vždyť je to jen kus železa, neživého, bez duše… vhodného tak maximálně do šrotu, tak co se o to starat? Možná i ten šrot a následná recyklace by byla důstojnějším zakončením provozu těchto staříčků. Kdo ví, co je správně, každý to bude vnímat jinak, asi na tom ani nesejde… v každém případě já jsem moc rád, že ve šrotu nic neskončilo, že mohu obdivovat tu pro někoho utuchající krásu. Avšak pro mě s každým kouskem rzi, s každým náznakem mechu a s každým flíčkem plísně tahle krása vzrůstá. A proto mě ta zubožená fabrika nesmírně okouzlila, protože ta tohle všechno nabízí.
Jak jste asi správně pochopili, fotografie nezobrazují výrobní haly papírny. Její prostory jsou buď prázdné či pronajímané k různým účelům. Na fotkách můžete vidět pouze papírenskou elektrárnu, jenž měla dokonce dvě turbínové haly a dvě kotelny. Je patrné, že jedna část je postavena později než druhá a že ta starší je odstavená z provozu již delší dobu. Strojovnu s černými turbínami zub času nahlodal o poznání více a je doslova pastvou pro mé oči. Modernější část však nezůstává pozadu. Dvě dlouhé, bohužel dost počmárané turbíny osvětluje ostré ranní slunce a za prosklenou stěnou nádherně prosvítá nasvícená zeleň obklopující zapomenutou továrnu. Minimalistický velín je výborně zachován a zatímco náš čas zde neskutečně rychle běží, retro hodiny na stěně se dávno zastavily. Další ovládací pult nacházíme v novější z kotelen. Nápis na ceduli nad ním napovídá, odkud se vzalo ono pojmenování „cyklonkessel“. Všímám si, jak kolem ovládací skříně za roky chátrání vzniká nový život. Ze slabé vrstvy mazlavého blátíčka rostou první listy kapradí. „Neuvěřitelné“, říkám si…
Místní hluboké lesy s divokými řekami nabízely vhodné podmínky k výstavbě mnoha dřevozpracujícím závodům. Tento je z roku 1883 a patřil k největším výrobcům papíru v zemi. Spolu s dalšími třemi fabrikami tvořily jeden velký podnik, který byl v roce 2000 prodán zahraniční společnosti. V provozu následně zůstala jen jedna z těchto čtyř továren, zbylé byly odstaveny…
