Russenbrauerei
Místo sladové vůně to tady teď smrdí jak na smetišti. Vyšlapanou cestičku ke vchodu do zarostlé budovy lemuje haraburdí, které určitě nepochází odtud. Sklepení je zasypáno odpadky na nichž se povalují toulavé kočky a ve varně nad ním zůstal alespoň jeden ze čtyř kotlů, ve kterých se hořký nápoj vařil. To se dělo naposledy v roce 1995, pak byly brány pivovaru nadobro uzavřeny. Tím skončila více jak stoletá tradice vaření piva v jednom východoněmeckém městečku. Od té doby uběhla spousta času a příroda vykonala pořádný kus práce, aby si toto místo vzala zpět…
Při hledání informací na netu nacházím akorát inzeráty s prodejem pivních tácků a etiket náležících k místnímu pivu. Dozvídám se tak například, že jedno z piv se jmenovalo Gambrinus. No, jestli chutnalo tak, jako ten náš gambáč, tak se ani nedivím, že pivovar raději zavřeli. Nicméně pár let po této skutečnosti se ve městě opět výroba piva rozjela. Postaral se o to dlouholetý sládek tohoto bývalého pivovaru, který s vařením lahodného moku začal v domácích podmínkách na své zahradě. Škoda, že jsme to nevěděli v době průzkumu, rád bych jej totiž ochutnal…
A proč název „Ruský pivovar“? Buď kvůli nápisům na štítkách ovládacích zařízení, které byly v azbuce, a nebo kvůli břízám rostoucím z oken. 
Netuším, pojmenování jsem převzal od místních kolegů. 
