O urbexu

Urbex je zkratkou slovního spojení z angličtiny – Urban Exploration – které by se dalo přeložit jako „městský průzkum“. V praxi jde o průzkum všech míst vzniklých lidskou činností, jež byla záhy opuštěna. Továrny, nemocnice, hotely, kostely, zámky nebo třeba také podzemní štoly. Prostě vše, co vás napadne.

Dalo by se říct, že pojmenování urbex je souhrnem několika činností. Hledání opuštěného objektu, ať už na internetu, na mapách či přímo v terénu. Objevování vstupu, mapování terénu (kamery, čidla, hlídač). Dokumentování prostřednictvím fotografií nebo videa. Urbex je úzce spjatý také s uměním. A v neposlední řadě s historií…

Osobně se domnívám, že samotnému průzkumu se lidé věnují odnepaměti. Místa běžně nepřístupná, se zákazem vstupu, plná starých věcí, vyhlížejíc záhadně a děsivě, budou vždy lákavými objekty. Samotný název urbex se objevil pravděpodobně až ve 20. století. V dnešní době se urban exploration těší nebývalému zájmu. Před několika lety u nás mohlo být možná několik desítek urbexerů. Teď jsou jich, řekl bych, stovky. V západním světě jde ještě o masovější zálibu, než v Česku. Kdyby se většina z těch lidí nechovala jak zvěř a přistupovala k opuštěným místům, která jsou stále něčím majetkem i když to tak občas nevypadá, aspoň trochu s úctou, neviděl bych v tom takový problém. Na internetu sleduji dnes a denně, jak se jednotlivá místa pod náporem vandalů, říkajících si urbexeři, mění k nepoznání. Samozřejmě vždy k horšímu. Urbex má i svá nepsaná pravidla. To nejzásadnější je „Neodnášej nic, než fotky, zanech pouze stopy“. Kéž by se jím většina řídila. Osobně se ale domnívám, že člověk se zdravou myslí takové pravidlo ani znát nepotřebuje. Má-li rád upřímně sám sebe, přistupuje s úctou i k ostatním a k jejich majetku. Urbex sice není zcela legální (i když je možné si focení některých objektů domluvit oficiálně), ale pokud jej člověk provozuje s pokorou, nevytváří vstupy, neničí a neodnáší věci, odchází s vděkem, je vše v pořádku.