Drožďárna Kolín

Věděli jste, že u nás neexistuje jediná továrna na droždí? Ta poslední skončila v roce 2006 a právě do té se teď podíváme.

Do Kolína jsme jeli s nejasným cílem. Měla by se tam nacházet jakási chemická továrna s laboratořemi a se spoustou zachovalé technologie. Nic o jejím bližším určení jsme nevěděli. To až při příjezdu na místo nám napověděl veliký nápis na čelní fasádě administrativní budovy a vrátnice v jednom. Šlo o drožďárnu. Jestli se do ní podíváme bylo v tu chvíli dost nejisté. Za její branou stálo auto a na řetězu byl uvázaný pořádný hafan.
To nás samozřejmě neodradilo, netrvalo dlouho a našli jsme si svou cestičku do areálu v němž na nás čekaly dvě zdánlivě nezajímavé, několikaposchoďové, betonové budovy. Od sebe je odděloval potok protékající skrz areál, jež se dal překonat pouze po jednom jediném mostku. Ten byl už poměrně dost blízko vrátnici, ale i tak se nám podařilo dostat se nepozorovaně do větší z budov, od které jsme si slibovali hodně. Bohužel, naše intuice nebyla správná. Celý ten „panelák“ byl téměř prázdný. Z jeho oken jsme sledovali ten druhý, vrátnici a psa a vůbec se nám nechtělo zpátky. Naštěstí jsme nikam nechvátali, jinak bychom asi skončili v rukách hlídače. Tedy hlídačky, byla to žena. Šla zrovna na obchůzku se svým čtyřnohým ochráncem. Když se vrátila na základnu, psa uvázala zpět ke sloupu a zašila se do svého kutlochu, vyrazili jsme. Při přecházení kritického místa jsme bohužel tentokrát byli spatřeni psem, který se mohl po*rat, když nás uviděl. Bez dalšího zdržování jsme uháněli k druhé budově, rychle jsme našli vymlácené okno a zmizeli uvnitř. Modlili jsme se, aby paní sekuriťačka nevyběhla ven a nešla se podívat proč pejsek tak vyvádí. Po chvilce přestal štěkat a paní nikde. Časem jsme vypozorovali, že ten pes štěká opravdu na kohokoliv, kdo se v okolí vrátnice mihne, takže je páníček nejspíš zvyklý a nevěnuje tomu pozornost…

Ihned jsme vystoupali do nejvyššího patra budovy, kde jsme se cítili o něco bezpečněji. Přitom jsme si stihli prohlédnout, co všechno se tady ukrývá a byli jsme opravdu nadšení. V posledním poschodí byly zrovna laborky, takže jsme byli ještě spokojenější. Fotili jsme tady fakt dlouho. Uchvátila nás spousta detailů, vůbec jsme se nemohli odtrhnout a slézt do nižších pater. Když už jsme se nabažili množstvím zkumavek, šli jsme omrknout všechny ty nádrže a varny, ve kterých to muselo kdysi asi pořádně bublat. Mezitím vyrazila strážná na další obchůzku. Sledovali jsme ji z výšky. Nejdřív šla sama, když ale zjistila, že si v areálu hrají cikánské děti ze sousedního domu, vrátila se pro psa a šla je zahnat zpět na jejich pozemek. Bylo sice dost mrazivo, ale jinak krásný den.
Po několika hodinách jsme se nenápadně stáhli z areálu. Zhuntovanou továrníkovu vilu jsme jen obešli a šťastní, že nám pejsek nenatrhnul pr*el jsme odkráčeli k autu, čímž skončil náš průzkum. Ten jsme podnikli před pěti lety a víckrát už ho nezopakujeme. Loni šla fabrika k zemi…