Dům s loutkami

Na krásném místě, v malebném údolí kousek od řeky stojí starý dům. Že je opuštěný, poznáte hned, jak ho spatříte. Pokud si ho ovšem přes husté křoví, ve kterém se schovává, všimnete. Ale pravděpodobnější je, že byste do těchto končin ani nezabloudili. Možná i pro tu odlehlost se zdá být nerozkradený a nezničený…

Na místo jsme se vydali jednoho pochmurného podzimního dne. Barevné listí ze stromů již opadalo a mezi holými větvemi se proháněl chladný vítr. Náš cíl byl ze silničky sotva tak pro jedno auto dobře viditelný. To se šiklo i mému fotoaparátu, celou stavbu tak bylo možné vyfotit bez větších obtíží. V létě by to byl větší problém. Když jsem psal o nerozkradení a nezničení, myslel jsem to opravdu jen na první pohled. Už při vstupu vylomenými dveřmi jsme poznali, že dům před námi navštívil kdosi s nedobrými úmysly. Zas na druhou stranu nebýt toho, mohli bychom se na něj dívat jen zvenku. I uvnitř bylo již dost rozházených věcí, vytahaných ze šuplíků a skříní. Trochu jsme si zde poklidili, lépe řečeno vrátili jsme rozházené věci na svá místa a dali se do práce…

Fotit začínám v patře, kde se nachází pokoj s manželskou postelí a s pianem. Dvě papírové krabice plné pohádkových loutek zaujímají místo na peřině. Dřevěné postavičky se mi xichtí do objektivu, jakoby se nic nedělo. Na zemi leží proutěné koše naplněné vypraným ložním prádlem. Jsou obsypané dřevěným práškem po útoku červotočů. A takto je to tady u každého kusu dřeva. V další místnosti je jednolůžková postel, uprostřed je stůl se židlemi, lenoška a dva příborníky. Koberec pod stolem je plný malých hovínek od neznámého živočicha. Po chvíli focení si všimneme skotačících veverek na březových větvích venku za oknem. Možná patří malé exkrementy právě jim.
Pod střechu je vtěsnaný kumbál s umyvadlem a s plechovými neckami. Na věšáku ještě visí ručníky a župan a všechno pokrývá prach a pavučiny. Díky primitivním podmínkám k žití to tady muselo mít své kouzlo. Z terasy nyní zarovnané harampádím je krásný výhled do přírody. Představuji si, jak zde každé ráno snídám se svou milovanou ženou a na konci dne se zde znovu scházíme, naše duše se ztišují a Slunce zapadá…

Jdeme do přízemí. Nachází se v něm skromná kuchyň s veškerým vybavení. Vedle kamen ještě zůstalo přichystané dříví na zátop a u malého křesílka čekají papuče k nazutí. Rozbalená bonboniéra z děčínské čokoládovny Diana připomíná dávné časy…
Kuchyní procházíme do vedlejší místnosti. Člověk by tam čekal obývak nebo tak něco, avšak je zde pouze dílna. K setkávání byla nejspíš určená jiná místnost. V ní byla pohovka, krásný pracovní stůl nebo třeba kosa. Zvláštní kombinace, nejspíš nejde o původní stav. Zajímavostí je, že se všude nachází kvantum PET lahví od Magnesie, jež zde vypadají jak pěst na oko. Hádám, že tady zůstaly po poslední rekonstrukci domu, odhadem tak před pěti lety, kdy byla měněna střešní krytina.

Dům pravděpodobně sloužil jen jako letní příbytek jedné zámožné rodině. K trvalému pobytu nebyl využíván, vždyť tu není ani pořádná koupelna. To jsme při prohlídce domu ještě netušili. Dozvěděli jsme se to později od lidí, kteří žijí nedaleko. Díky nim už také vím, proč je tahle na svou dobu luxusní chata opuštěná. Majitelé zemřeli a jejich majetek zdědili potomci, kteří údajně nemají o objekt zájem. Vlastníků je hned několik, možná se jen nemohou domluvit co s pozůstalostí po rodičích provedou. Mezitím barák chátrá a věci se z něj začaly ztrácet rychlým tempem. Když jsem pak viděl fotky od jiných lidí, nestačil jsem se divit. Oproti mým přes dva roky starým fotkám se tohle místo změnilo k nepoznání. Veliká škoda…

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•